Zástavní smlouva je jednou z možností, jak zajistit pohledávku věřitele vůči dlužníkovi. Zástavou mohou být nemovitosti, věci movité i jiná práva majetkové povahy. Zvláštní úprava zástavního práva se týká případů, kdy jsou předmětem zástavy nemovitosti, které se neevidují v katastru nemovitostí (například sklep), věc hromadná (například podnik), soubor věcí (například sbírka) nebo movitá věc (například automobil), které nebudou předány při uzavření zástavní smlouvy do držení věřitele. K sepsání takové zástavní smlouvy je nutná forma notářského zápisu a zástavní právo v tomto případě vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky, který zajistí notář.

Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí Vám rovněž může sepsat notář, zástavní právo v tomto případě vzniká vkladem do katastru nemovitostí. Rejstřík zástav slouží nejen k povinným zápisům zástavních práv, ale je možné v něm i vyhledávat. U kteréhokoliv notáře lze z evidence zjistit, zda určitá věc je či není zastavena ve prospěch věřitele a předejít tak riziku koupě zastavené věci. Věřitel může totiž při změně vlastníka uplatnit své zástavní právo na novém majiteli a ten by těžko mohl argumentovat tím, že o zástavním právu nevěděl. Taková opatrnost se může vyplatit zejména při koupi věci větší ceny, například staršího automobilu.

Účelem uzavírání těchto smluv je zpravidla řešení situací, které by mohly negativně ovlivnit rodinné majetkové poměry. Smlouvy mohou například snížit dopady podnikatelských rizik jednoho z manželů na rodinu, mohou vyloučit složité vypořádání majetku po rozvodu manželství či předcházet nechtěnému dědění majetku potomkem jen jednoho z manželů.

Text převzat z portálu Notářské komory České republiky